Ministři NATO se tento týden sešli v Bruselu, aby projednali, jak daleko by měli zajít při poskytování vojenského vybavení Ukrajině. (Foto: Flickr)

Problémem pro NATO po celou dobu této války bylo, jak poskytnout svému spojenci Ukrajině dostatečnou vojenskou podporu, aby se mohla bránit, aniž by se nechala zatáhnout do konfliktu a ocitla se ve válce s Ruskem.

Pokud má mít nějakou šanci odrazit nadcházející ruský útok na Donbas na východě země, pak podle ní naléhavě potřebuje doplnit zásoby západních protitankových a protiletadlových raket Javelin, NLAW (lehká protitanková zbraň nové generace), Stinger a Starstreak, které její síly v této válce již s takovým účinkem používají.

Chce tanky, bojová letadla, bezpilotní letouny a pokročilé systémy protiraketové protivzdušné obrany, aby mohla čelit stále častějším ruským náletům a raketám dlouhého doletu, které postupně vyčerpávají ukrajinské strategické zásoby paliva a dalších nezbytných věcí.

Západní představitelé mají neustále na mysli riziko, že se Rusko uchýlí k použití taktických (tj. krátkého doletu) jaderných zbraní nebo že se konflikt rozšíří za hranice Ukrajiny do širší evropské války, a zde je sázka nebezpečně vysoká.

Prezident Putin na počátku této války připomněl světu, že Rusko je jaderná velmoc a že posouvá své strategické jaderné odstrašení na vyšší stupeň připravenosti.

„Rusko má obrovský jaderný arzenál, takže si nemyslete, že nás můžete zatlačit.“

Ruská vojenská doktrína umožňuje včasné použití taktických jaderných hlavic s nízkou účinností na bojišti, protože ví, že Západ má odpor k jaderným zbraním, které nebyly 77 let použity v hněvu.

Strategičtí plánovači NATO se obávají, že jakmile dojde k prolomení jaderného tabu, a to i v případě, že se škody omezí na lokalizovaný cíl na ukrajinském bojišti, pak riziko eskalace do katastrofické jaderné výměny mezi Ruskem a Západem nevyhnutelně stoupne o stupeň výš.

A přesto s každým zvěrstvem, kterého se zřejmě dopustili ruští vojáci, odhodlání NATO tuhne a jeho zábrany se rozplývají. Česká republika již vyslala tanky, sice zastaralé T72 ze sovětské éry, ale je první zemí NATO, která tak učinila. Slovensko posílá své raketové systémy protivzdušné obrany S300. Oba tyto kroky by se na začátku války zdály nepravděpodobně riskantní.

Poslanec Tobias Ellwood, který předsedá parlamentnímu výboru pro obranu, je jedním z těch, kteří se domnívají, že Putin blafuje, když vyvolává strašidlo jaderných zbraní, a že by NATO mělo dělat více.

„Byli jsme příliš opatrní, pokud jde o zbraňové systémy, které jsme byli ochotni poskytnout,“ říká. „Potřebujeme razantnější přístup. Dáváme Ukrajincům dost na to, aby přežili, ale ne na to, aby zvítězili, a to se musí změnit.“

Jak přesně by tedy tato rusko–ukrajinská válka mohla přerůst v širší celoevropský konflikt, který by vtáhl NATO?

Existuje řada možných scénářů, které nepochybně zaměstnávají hlavy na západních ministerstvech obrany.

1.Protilodní střela dodaná NATO vypálená ukrajinskými silami v Oděse zasáhne a potopí ruskou válečnou loď na pobřeží Černého moře, přičemž přijde o život téměř 100 námořníků a desítky mariňáků. Takový počet obětí při jediném úderu by byl bezprecedentní a Putin by byl pod tlakem, aby nějakou formou reagoval.

2.Ruský strategický raketový úder se zaměří na zásobovací konvoj s vojenskou technikou, který projíždí ze země NATO, jako je Polsko nebo Slovensko, na Ukrajinu. Pokud by došlo ke ztrátám na straně hranice NATO, mohlo by to potenciálně vést k aktivaci článku 5 ústavy NATO, čímž by se celá aliance zapojila do obrany napadené země.

3.Uprostřed zuřivých bojů v Donbasu dojde k výbuchu v průmyslovém zařízení, v jehož důsledku se uvolní jedovaté chemické plyny. Přestože k tomu již došlo, nebyly hlášeny žádné oběti na životech. Pokud by však došlo k masovým obětem, jaké byly zaznamenány při použití jedovatého plynu v syrské Ghútě, a pokud by se zjistilo, že výbuch úmyslně způsobily ruské síly, NATO by bylo povinno reagovat.

Ale i když západní země projevily vzácnou míru jednoty v síle své reakce na ruskou invazi, existují náznaky, že pouze reagují a nepromýšlejí, jaká by měla být konečná hra.

„Největší strategickou otázkou,“ říká jeden z nejzkušenějších britských vojenských důstojníků, který si nepřeje být jmenován, „je, zda se naše vláda zabývá krizovým řízením, nebo skutečnou strategií.“ To by vyžadovalo promyslet celou věc až do konce, dodává.

„To, čeho se zde snažíme dosáhnout, je poskytnout Ukrajině veškerou pomoc, kterou můžeme, pokud nedojde ke třetí světové válce. Problém je v tom, že Putin je lepší hráč pokeru než my.“

„Rusko to [hrozbu eskalace] dělá velmi efektivně. A my jsme vyděšení. Ztratili jsme schopnost ovládat žebříček eskalace.“